Odnes větře mysl mou do skal a lesů
Do dáli, kde zem se dotýká nebe
Tam, kde končí hranice lidských světů
Za tmavé horizonty do lesní země
Odnes větře mysl mou do země za kopci
Tam letité stromy pějí písně prastaré
Kde hvězdy svítí jasněji za noci
Tam skrze stromy mluví Bohové

Duj větře, duj písně této země
Duj větře, duj na tisíce rohů
Duj větře, duj ať navěky ?umí les
Duj větře, duj pro slávu stromů

Odnes větře mysl mou ku starým branám
Kde v ka?dém kameni spí duch předků
Tam, kde sokol vzhlí?í k nebeským vý?inám
V ka?dém stromě ukrytá tvář skřítků
Odnes větře mysl mou do ří?e Trollech
Duj na počest mocných strá?ců
Ať sly?et je na?ich zbraní řev
Ne? ulehnem po boku na?ich otců

Duj větře, duj písně této země
Duj větře, duj na tisíce rohů
Duj větře, duj ať navěky ?umí les
Duj větře, duj pro slávu stromů

Odnes větře tělo mé nad ?pice stromů
Mé oči hoď na temnou noční oblohu
Studené srdce mé daruj bohu hromů
Rudou krev jako země věčnou vláhu
Odnes větře ducha mého do tmavých hvozdů
Ať na věky mohu vidět hejna vran
Ať na věky mohu cítit vůni stromů
Ať na věky mohu vidět hejna vran

Bouře nav?dy zuří
V těch nejchladněj?ích snech
Kde vidím černý měsíc nad lesem
Bahnitá pláň mě vzývá

Přívaly de?ťů bez slitování
Chrlí na zem vláhu
V ukrutném duchu praskají skály
Kráčím vstříc přírodním ?ivlům

Hromové dunění mi podrá?í krok
Jsem promoklý, promoklý na kost
Chladná a zamračená je obloha
Zlověstné vichřici nyní patří svět

Sláva větru!
Sláva mrakům!
Sláva de?ti!
Sláva bouři!
Trollech - Srdce Trollech

Černá jsou mračna nade mnou
Brodím se v ba?inách
Usínám v korunách
V?ak zuřící dé?ť mne ?ene dál

Padají ledové kroupy
Tří?tí se o skály
Mrazí mě v zádech
Kdy? vidím ?ít přírodní skvosty

Dunící nitro lesních hlubin
Je ?ivoucí du?í
Jsem spojen s pravdou stromů
Bouře nav?dy zuří

Sláva lesům!
Sláva stromům!
Trollech - Srdce Trollech

Z nebe oheň padá
?havý popel z kovárny bohů
Černý dým pohlcuje slunce,
Tak jako vlk ovci po?írá

Mraky černé jako popel, řev draka v dáli zní
V záři blesků vidím svou budoucnost
Vítr skučí v dolinách, to hejkalů je rej
Děsivý dusot nebeských koní

Ohněm i vodou mě bohové křtí
Ji? od kolébky mi v srdci hrom duní

?ivelní běsové po obloze létají
Skrytý jsem pod střechou stromů

V mokrých lukách voda stojí
Vidím svou budoucnost v rachotu hromů

V rachotu hromů - píseň bo?ské kovárny
V rachotu hromů - dusot nebeských koní
V rachotu hromů - probouzí se duch pradávný
V rachotu hromů - hrom v mém srdci zní

Tě?ké mraky plují, točí se nad vrchy
Jsem synem lesů, strá?ce Trollech

Zrozen jsem spojením nebe i země
Mocný bůh hromu dal mi dech

Podzemní nory plné bohatství
Hudba ocelových kladívek zní
Chodby zdobené kamennými obrazy

Pod skalnatými kopci v oparu mlh
Sluje malých lidí oblo?ené mramorem
Národ temných tváří v?ak mysli dobré
Jejich cesty minulosti lidmi zadupané
Kovářské měchy dují písně ?eleza
Toto umění převzaté národy zvenčí

Ornamenty zdobí sloupy tunelů
Mihotavost světla tančí v lampách
Síně plné ?ivota a potu tváří...

Honosné haly velkých králů
Krásné zbroje podzemních armád
Umění kovářské ?lechtí i mysl
V kobkách podzemních bohatství nesmírné
Dech chodeb ukrývá sílu národa
Národa ohně, ?eleza a pokladů

Plujeme ti?e,
kam, nikdo neví.
Z neznámé ří?e
zpíváme zpěvy.

Ze hlubin země, z tajemných skrý?í
tryskáme vzhůru v půlnoční ti?i.
Přes strmé břehy, kol skal a lesů
letíme prudce v divokém plesu.

Lesy se chvějí
pod na?ím skokem.
V ?íleném reji
letíme tokem.

V krajině rovné, v klidu a míru
hltáme pěny divokých vírů.
Sonáty svojí andante hráme,
na vlnách svých je ukolébáme.

Dech ?irých plání
vá?ně nám hasí.
Do vod se sklání
bohaté klasy.

V jezeru tichém ?eptáme s břehy.
Zjasněné nebem, plny jsme něhy.
Noci kdy? jasné lehnou si v kraji,
stříbrné hvězdy s námi si hrají.

Touha v?ak stará
Po dávné pý?e
V srdci nám hárá,
?ene nás vý?e.

Neznámé ruce v oběť nás berou,
Přitisknou k sobě na hruď svou ?erou.
Mračný na? koráb vichřice ?enou,
Ztemněla přída ?edivou pěnou.

Letíme prudce
Zvířeným nebem,
Sra?eny v půtce
Ohnivým hřebem.

V rachotu hromů, skuhrání bouří
Padáme dolů ve mračen kouři.
V tisíci slzách stříkáme kolem,
Zničeny pádem, zlomeny bolem.

?edivým hávem
Skryje nás země.
V objetí tmavém
Tiskne nás jemně.

V půlnocích ?erých, ve tmavém koutku
Čekáme dotek čarovných proutků.
Čekání zvolna v spánek se mění,
O taji sníme znovuzrození.

Instrumental

Sněhová bouře
Les pod Radyní
Mráz a zvěř
Noční kroky

Mráz po těle jde
Zrak ale neklamný
Mráz nade v?ím
Mlčí a přec mluví

Zasně?ený vrch
Propletená křoviska
V nesčetných kmenech
Spatřena tvář skřítka

Zmrzlé pláně
Ledový dech
Omrzlé kmeny
V?ak ?ivot v nich

Ledový příkrov stře?í bohatství pod zemí skryté
Masivní útvar skalní, království to pradávné
Sníh a mráz, ?ivel pravý, tajemství chladu hlídá
Úzký sráz potemělý přírodní píseň zpívá

Postava temná ve sněhu
Tak vzácné setkání
Pravda ve skalách od věků
Jen ta přírodní

V ka?dém koutě lesa
Pod hradem Radyní
Skřítci sídlí od věků
Jsou vidět ve stromech

Ledový příkrov stře?í bohatství pod zemí skryté
Masivní útvar skalní, království to pradávné
Sníh a mráz, ?ivel pravý, tajemství chladu hlídá
Úzký sráz potemělý přírodní píseň zpívá

My?lenky jsou spjaté s lesem
I oni vědí o nás
Stře?í s námi navěky
Brány ří?e Trollech

Cítím velký den přírody
Majestantný kraj plný
stromů, potoků a skal
Součást ří?e Trollech -
Kodské polesí

Lesní scenérie
Nekončící aleje
Hluboké rokliny
Kři?ťalové potoky

Za chladného rána zjara vcházím do kodského polesí
U? u bran cítím ?ivot lesa i skrytých bytostí
Dobře o nich vím a o to víc mě mrazí po těle
Jen slabě prosvítá za kopci ranní slunce
Jako k zemi přikovaný v stoje zírám na obzor
Obrov?tí jeleni kráčí po horizontu
Klaním se jejich kráse a zdravím lesní bohy
Pořád je vidím míhat se mezi křovisky

I já stojím na horizontu, hledím v nekonečné lesy
Mám tu tolik přátel, co více si přát?
Jako bych létal, pln síly na dlouhé cesty
Je jich tu mnoho a v?echny krásné, lesní...
V údolí ?umí potok, vrány krákají
Kráčím, kam mě vede síla magická
Tisíce lesních hymen mi zní myslí
Sic jsem pouhou náv?těvou, cítím stíny domova

Ten strom, jen? mě volal...
Doknout se kůry, pohladit rukou
V přepevném objetí hledím ku větvoví
Jako bych líbal ?enu, nemohu teď odejít

Půjdu dál po cestě, čeká mě pramen
Přírodní píseň zpívá les a víla je se mnou
Průzračná voda chladí mé i její ruce
Tolik kypím láskou k lesu a k víle po mém boku

Tak rád bych zůstal, v?ak má cesta vede dál
Přes pole zelenavé já musím jít
Koněpruské jeskyně budi? můj pří?tí cíl
Snad ne nadlouho se teď musím rozloučit
Sídlo dávných keltů prý je tento kraj
Znovu cítím pravdu, nesmrtelný duch
Jistě se vrátím do těch pravých hvozdů
Obejmout paní z lesa, vím, který je to strom

Mraky a větry nesou hlasy pravdy
Tisíce stromů v nitru mají sílu
Stín lesa - ?ivot, tam prý?tí voda čistá
Vřelé jsou hlasy skřítků, duch přírody zpívá

Trollech je hudba z lesů a řek
Trollech je hrom nad bohem fale?ným
Trollech je symbol pravdy přírody
Trollech je ří?e lesních bytostí

Koruny listnatých králů
?ijí v lese i v mých snech
Jezero ráno v mlze se skrývá
Znovu cítím tu pravdu

Břehy vod chrání staré vrby
Stěny topolů větrem se vlní
Na řece labutě teskně plují
Znovu cítím tu pravdu

Příroda je bohem jediným a není jiné pravdy
Jen její zákony ří?e Trollech uctívá
Dlouhé cesty do hvozdů hlubokých a zarostlých
Blí? být svým přátelům, ctít pravdu přírody

Strom starý víc ne? člověk
Přítelem nejpevněj?ím
Rozumí i beze slov mě
V?echny vnitřní pocity

Pohleď, jak se drolí lidské království
Zvony bílých kostelů naposledy zní
Vě?e si zoufají, čas se mění v prach
Věčně ale ?umí vítr v mocných korunách

Kde proudí míza čarovná
Tam moudrý poutník rozjímá

Ve stínu starých dubů, kde se kří?í cesty vlků
Ve stínu starých dubů, tam sly?ím hymny lesů
Písně o dávných bojích, o noci a o čistotě
Ve stínu starých dubů nepohasnou na?e ohně

Pohleď, jak se ztrácí, co silným se být zdá
Vzácný kov náhrobků v bouři oprýská
Jejich py?né nápisy dé?ť roznese
O pravé slávě zpívají si stromy po lese

Kosti pravých hrdinů
Přikryje zlato podzimu