Mohutný èerný dým z útrob zemì,
nebesa krvácejí,
rudé skvrny na snìhu záøícím
stále se zvìt?ují.

Je pravdìpodobné,
?e nìkdo nahoøe
marnì a zoufale se sna?í
smývat høíchy svìta -
je tì?ké proklínat,
co ji? dávno prokleto,
nelze nic napravit,
kdy? sémì Zla ji? dávno zaseto!

Tvùj pomník skrývají
plameny hladové,
a? k nebi zdvíhá se dým,
my u? budem umírat s po?ehnáním
nièitelé fale?né víry!

?áláøníci nebes, vá? ráj je vìzením,
dejte mi jediný pevný bod ve vesmíru -
Peklo! Vá? pomník rozdrtím
jediným úderem, posledním úderem!

Va?e srdce pøetékají hnìvem
nemilosrdným,
chtìjí se zbavit zátì?e,
pro kterou tam místa není,
tìch prolhaných vøedù
na bu?ících svalech,
koneènì svobodných, teï
u? je to nìco víc ne?
rouhání!

Odporné symboly svatého tìla -
sveøepé pohledy obì?encù,
z jejich sádla jsou uhnìtena,
tisíce no?ù vyrývá znamení:
ka?dý z nás zabíjí Boha!

Doneste k onøadu bøemeno své
znetvoøené k obrazu jeho,
to astrální pojetí je velmi silné,
jeho jádro musí být probodeno.

Roz?havené ocelové hroty
projí?dí tajícím voskem,
zaniká svìt podlých
vìøících s dutým mozkem!

Tak jako v smrtelné agonii
pro?ívá? ?ivot uplynulý,
poslední západ slunce
promítá krvavé stíny -
obrazy z druhého bøehu
na stìnì pohyblivé,
úzkost podøizují hnìvu,
elementálové!

?Otèe, proè jsi mì opustil?"
?Proto?e víra tvá je silnìj?í ne? já!"
?Já vím, u? tì nepotøebuji,
geniové bez pohøbu vcházejí."

Do øí?e stra?livých tajemství,
kam mají pøístup jen zemøelí
vedeni zákonem vítìzství,
neèekat, co ?osud" nadìlí.
Na nás u? neplatí terror
andìla sebeklamu,
Leviathan
otvírá svoji tlamu!

Ty spatøils hoøící èernou svatozáø,
toho, je? ká?e nám, ?e ?ivot je pøeludem
kynul Ti - za mnou pojï - ty skryl jsi svoji tváø,
marnì jsi vá?il pout za jeho pohledem.
A? brány sedmi pekel budou dokoøán,
pozdì je pøemý?let, co mìl jsi dìlat døív,
varuj se úmyslu vstoupit nepozván,
Tvou du?i pohltí jen ledový masív.

Úlomky tì?kých kovù se øítí temnotou,
dvì oèi záøí v dáli s klidem lhostejným,
?ádný tvor nepronikne jeho samotu,
není-li Zlo ?ivlem pøevládajícím.
Bolesti existence rázem pochopí?,
bez formy Zlo, èisté v ka?dém z nás,
v tu chvíli ucítí? dech ïábla mnohem blí?
a ?ádné otázky u? nebude? si klást.

Na pøí?erných paprscích vodních krystalù
mrazivou vìènou nocí kmitají ohnì
pomalé a tiché jazyky plamenù
doutnající zkázonosná Vùle.
V?dyt sami sobì jsme symbolem spásy
nepøe?ijí nic netu?ící
pentagram na hrudi ka?dého z nás -
znamení v?evyjadøující.

Tentokrát nezazní ?ádný signál
nzbouøení du?í, co nevrhaj stín
Pekelné zvony jsou zbroceny krví
a zvoní k vìènému návratu
aarrrgh!

Dobøe znám to místo, kam v?ichni stejnì patøíme,
nevìøte prolhanejm dr?kám prorokù
Bùh je teï ná? sluha a Satan jak by smet -
ty dva pacholci u? mì dávno pijou krev
a smrt je konec jenom pro nìkoho
zato my vám je?tì uká?em
co to znamená,
co to znamená -
dívat se Mistrovi do tváøe!

Vesnice hoøí, nocí jdu sám
zkrátím si cestu pøes pole, lán
obklopen dýmem, na konci sil
aè smysl neznám, jasný mám cíl.
Vìdomí ztrácím a pøece bdím
vede mì ïábel, tam dolu - k svým.
Snad jsem ji? mrtev pro tento svìt
Satan v?ak sílu vrácí mi zpìt.
Koneènì vidím pekelný chøtán
do ?havých temnot vøele jsem zván.
S tìlem ji? nehmotným pøícházím blí?,
za mnou se zavírá ?elezná møí?.
Jáma pekel, stokrát prokletá
Jáma pekel, krví zalitá.
Teï slou?ím ïáblu, smrtí a zlem
rozná?ím zkázu, jsem démonem.
V ka?dém stavení èerný oltáø
na ka?dém obraze je moje tváø.
S hrozivým smíchem vracím se sem
pøíznivci ïábla padaj na zem.
Èerná je touha, bledá v?ak krev
kdo není vyvolen, sklidí mùj hnìv,
Marnì se pachtí, modlí a sní
démonem stát se ne ka?dý smí.
Posedlí vztekem vesnici boøí,
marnì v?e dìlají, marnì stoh hoøí!

Stane se pravdou ná? divoký sen?
Masakr hladových duchù
jen správnì zacházet se skuteèným zlem
demonùm popøát sluchu.
Tisíce let mlha roztrou?ená
zakrývá propasti bezedené
zraky ?ivých - hlubina nedozírná
saháme k odvaze ?ílené.
Zakleti ve sklalní dutinì
polomrtví vzývají podsvìtí
svíce ?ivota dohoøívá línì
zbyteèné jsou v?echny obìti.
Druhá strana pøestala existovat
dlouho tam bude jen vìèný led
stolek ji? nemù?e nám zprávu dát
zapálili jsme Onen svìt!
Nastává noc du?evních sebevrahù
nelouèíme se v?ak se svìtem
ledové krystalky vra?dí ji? oblohu
koneènì spatøíme obrysy vzdálené.
Du?e uprchlé z ?ivota vìzení
na pevné zemi víc nespoèinou
hmota se vypaøí v okam?ik zdì?ení
ve jménu ïábla nejmocnìj?ího.

?ijete v truhlách naplnìných jedem
venku na vás èíhá jistá smrt
poøád je to lep?í
na? veènì chodit støedem
deset tisíc mrtvol v rozkladu.
Zaháníte úzkost bojem s pøedstavami,
budoucnost je v?dycky nejistá,
s obsahem lebky nevíte si rady
- tu se zrodí síla neèistá.
Koryta øek huèí roztaveným zlatem
stejnì jako v ?ilách va?e krev
je jen otázkou èasu kdy vylije se zbøehù
otrávený pramen,
døímájící hnìv.
Na opaèné stranì
a? za horoucím peklem
vykoupení èeká - proè ne hned?
Nesmyslný ?ivot
zalije èerným svìtlem
jediný mo?ný okult black!

(Dedicated to Anton Szandor LaVey)

Dvakrát tisíc let pykáme za nìco,
co jsem nikdy neprovedli,
dvakrát tisíc let trpíme za nìkoho,
koho jsme nikdy nevidìli.
Tady a teï!
hnijeme za ?iva.
Tady a teï!
bída, smrt a nuda!

Ten, kdo mi øíká: "nesmí?",
je mým nepøítelem úhlavním,
teï pozná to, co mi zakazoval,
malý, nepatrný útok zaèíná!

Starý kulhavý pes musí být se?rán
vlastními dìtmi, neboj oni budou
pod praporcem silných vládnout na Zemi!
Tady a teï -
Alfa a Omega!
Tady a teï -
osud ve svých rukách!

Víru, která muèí, rády zlikvidují
její obìti,
va?eho spasitele vì?íme za nohy -
u? se ve vìtru klátí!
Tady a teï
vidíte Bo?ího syna,
tady a teï
jeho svíce zhasíná!