Typograf
(autobiografická)
kdy? ka?dý den nad rybníkem táhnou tì?ké mlhy
na èlovìka pøichází onen divný stav
kol prázdných oèních dùlkù fialové kruhy
depresi za?ívá chmurný typograf.
Øemeslo má èerné a my?lení u? taky
urèitì by vra?dil, kdyby dr?el zbraò
?alostnì se kroutí ideálù vraky
a k umakartu pøiléhá u? postøíbøená skráò.
Nehluboký spánek mrtvièného typu
co chvíli mu loket s hrany stolu spad
Petr Mejta mokrý hadr hodil u? na pípu
a ka?dou ?kvírou do knajpy proudí stra?ný chlad.
Obyèejnì nemíval kdovíjaké sny
spokojil se bezdìky s drobnou èuòárnou
jenom?e jak pozvolna se krátí jeho dny
presence tìch dæmonù se stává pakárnou.
Zaèal tuze chrápat a stanul opu?tìn
v magmatickém vichru fièí stihomam
vevnitø jeho lebky temno holých stìn
ke své hrùze zjistil, ?e tu není sám.
Náv?tìva zde sedí neohlá?ená
z jejich kápí odkapává ?edohnìdý sliz.
Ze záhrobí umrlcù hrstka pra?ivá
prùmìrný vìk kreatur tìch neuhádl bys.
Jak z chlupaté deky dùvod leze z nich
co se dìje kromì toho, ?e z nich èi?í smrad?
?e vá?ili dlouhou cestu z mìlkých hrobùv svých
krutou daò se hotovili dneska vybírat.
Za to ?es nás parodoval ve svých esejích
upíral nám respektu a hanbu na nás d?til
on tì, chlape, namoudu?i brzo pøejde smích
takto my ?a vytrestáme: probudí? sa vèil!

Domanin
(jako vod Baboukù)
Pøekrásný jest Domanín, lázeòské to mìsto
pod ?ivùtkem místních dìv kyne hebké tìsto.
Nejen proto zvìdavost divnì se mnou cloumá
proè domorodec ka?dièký vrávoravì bloumá?
Posléze má pøedstavivost dosáhla své meze
je tøeba se podívati, kam ta banda leze
jaký kus to dávají dnes veèer na sále
ti?e beru za kliku a u? stojím v lokále.
Je zde pìkná partièka, oko se jim leskne
kdy? pravidelnì kartièka o umakart pleskne.
Karbaníci ne?etøí souseda ni sebe
co nadìlá?, kdy? tam venku tak pøí?ernì zebe.
Èerný ?lábek pekelný v asfaltové sloji
co chvíli tam nìkterý alkoholik stojí
figuru svou nahrbí, jak by cvièil jógu
v kanále hned za?bluòká jeho deset grogù.
Pøekrásný jest Domanín, i v tom noèním èase
ètyøi z pìti ?tamgastù jeèí jako prase.
Vesele si zpívají s energií divou,
ohavnostmi zpestøují stezku svojí køivou.
Opisují osmièky v ba?inaté návsi
kdy? vylezou, ?abince mají plné kapsy.
Buïte rády, paòmámy, ?e ti chlapi smrdí
voòaví a støízliví jen od kurev se chodí!

A? Já Budu V Hrobe Hníti...
(k?aft pijáka, na lidové motivy)

A? já budu v hrobì hníti, milovaní pøátelé
vysaïte mi místo kvítí na hrob mùj keø ze chmele.
Místo trávy k obroubení nasejte mi jeèmene
na bylinky milované ka?dý a? si vzpomene.
A? já budu ze záhrobí kroky va?e sledovat
místo køí?e jen pár sklenic dejte mi tam pøidìlat.
Také láhve, ?tamprlata a podobné motivy
bejvával jsem jak mùj táta - alkoholik poctivý.
A? já budu o pùlnoci va?e spratky stra?iti
co od rána porád jeèí, nebo brousí po síti
otevøte si na mou pamì? aspoò trochu líhu
kterej umí ulehèiti hroznou svìta tíhu.
A? se budou moje kosti odpudivì rozkládat
nechte si od kabròákù moje kousky vykládat.
jak jsme si to ?nìrovali vod hospody k hospodì
zavdávaje mnoho pøíèin k v?eobecné ostudì.
A? se bude hovoøit o díla mého významu
to? se budu obraceti ve døevìným py?amu.
Od nijakých pochlebníkù nenechte se obelhat
já vìøil jen ?piritusu, ideál nic nedìlat.
A? se zcela zapomene, co? si pøeju nejvíce
zùstane vám jenom ?ízeò, eventuál opice.
Pøevtìlím se do masaøky v tom mém milém výèepu
a? mì plácnou novinama, no?ièkama zatøepu!

Èerti
(Jihoèeská lidová)

Pìt set tisíc lítých èertù z pekla vy?lo na rozko?
ale ?ádný z tìch pobertù nemìl v kapse ani gro?.
V?í pomoci jsouce prázdni, jeden skuèel, druhý klel
av?ak kudy kam to ?ádný ze v?ech èertù nevìdìl.
Starý Satan smál se tomu, a? se za bøich popadal:
?Bodej? do vás tisíc hromù! Kam jste ka?dý rozum dal!"
Tu se zvedne ?otek malý: ?hloupí chlapi, pojïte sem
jen já jsem ïas dokonalý, já vím kudy z bryndy ven!
?í?eò máte - to vám vìøím, na sucho je tì?ko mlít!
Vìøte, ?e kam já zamìøím, mù?em darmo se napít.
V panském sklepì, tam se svítí, tam se dáme na kvartýr
uká?em, jak známe píti rejnské, èeské, malvazír!"
V jedno øvalo pásmo bìsù: ?nad víno nic na svìtì!"
a tak pili v sladkém plesu zdraví pekla kní?ete.
Kdy? se èerti v?ichni zpili, kohout k ránu zazpíval
v?ecky fla?ky prázdny byly, Sataná? k nim zavítal.
Za trest v?ecky èerty vzteklý do tìch fla?ek zabednil
aby pak mu neutekli, ?punty drátem upevnil.
Pìt set tisíc lítých èertù do fla?ek je vbednìno
a co kypí z tìchto fla?ek to ?ampaòské má jmeno.
My jsme v?ichni také byli na tu slávu pozváni
do hlavy si víno lili, cpali se jak gurmáni.
kdy? pak slunko s kuropìním nad obzor se vyhouplo
nad náma se v ouzkém hrdle trocha korku zabouchlo.

Bodhi
(èrta z Biháru)

Stylisace v?ehomíra do úvahy abstraktní
rozdìlení jednoduché na útvary kompaktní.
Obejmouti galaxie melodií klenutou
milion let vyjádøiti jenom jednou minutou.
Nauèit se pøemis?ovat bez motorky, tramvaje
zapla? pánbùh elektriku a ostatní výdaje.
Ráno snídat na mìsíci, odpoledne na Marsu
s A?tarem pak veèer paøit, pøivést sebe do transu.
Meditací vykrajovat lep?í èásti svého já
shnilé kousky odhazovat na orbitì Merkura.
Naslouchaje mihotání vibrujících svìtù
dal?í láhev ?piritusu znenadání je tu.
Ne? se klanìt dlouhá léta dekoraci z betonu
rad?i vìøím na úèinek tryskového pohonu.
Kdy? se líhem v organismu správnì zvý?í tlak
tìlo plyny útrobními létá jako pták.

Èervené Blato
(vernakulární)

V jednom pìkném údolíèku stojí kafilerie
atmosféra odérem je prostoupená tam
ve ?melcu jsou sobì rovni èlovìk, bestie
pùvod tìchto surovin je v?eobecnì znám.
Na samotì u rybníka ra?elina vidí se
rudoèerná matérie sahá do hlubin
ka?dá kroèej co tam ?bluòkne, okam?itì topí se
vyluèuje do ovzdu?í psychotropní plyn.
Pod tím blatem èerveným kdo jednou vodu zøel
a k osvì?ení ponoøil tam libovolný úd
jak kdyby ho podøezali, hroznì zakøièel
pøipadal si vzhledem blí?e do krvavýh zrùd.
Na okrese vzduchem lítaj záludné bakterie
s dosti velkým procentem rozlo?ených ryb
navozují domorodcùm pøedstavy, euforie
na venkovské mentalitì nenávratný vryp.
Na obecním høbitùvku a? jednou budem tvrdì spát
na?e grunty nová síla jistì oplodní
do té doby putrefakcí chceme se inspirovat
vyvíjeti èinnost ryze maniakální.
Нnilobou nic nekonèí, nýbr? zaèíná
kdopak by se kadáverù po tìch létech bál?
Influence jako monsun spadla do klína
budem dìlat radikální prudký blekmetál.

Tympan
(pivovarnická)

Kolem kotle Vlasta chodí, na kotli má bafomet
jeho pívo v krku hladí, teèe do nás jako med.
Satanisti pøikládají pod tím kotlem osto?est
?émhamfórá? hulákají, hodlají se opíjet.
Takový mok nevaøejí ni v Paøí?i, v Mnichovì
recepturu nedr?ejí do takové úrovnì.
Chrabrý sládek, klávesista, Reinheitsgebot uctívá
mlsnì krká tympánista, plnovous má vod píva.
?e je kotel sporadický, na nahrávce ve skluzu
pivovarník despotický u?ívá ho v provozu.
V?ak se tympán brzo vrátí do pùvodní posice
vypijem ho, ho?i zlatí, vrátíme se k muzice.

Vrana
(hommage a notre cher ami)

Pape? plave v klystýru, ?lauch u? míøí na díru
nev?edního malíøe, co má klystýr na díøe.
?tìtku kdy? do barvy namoèí, mlaskaje do rytmu poskoèí
jediný bleskový mane?uvre a u? je na svìtì Chef d'' ?uvre.
On jest ?tìtce gerojem, brutálního kýèe cowboyem
udìlal na terapeutku celkem pøíznivej dojem
jenom?e ta dáma si to poøád dìlá
v blázinci fasovaným elektrickým pøístrojem.
Obdivuje Al-kajdu, ale i okultistu Jurajdu
taky Boba Zimmermana, i py?ama s runamama.
Pìstuje bur?ácký obyèej, nastaví kumpánùm oblièej
ale ?osákùm morální políèek, tak jako do kafe rumíèek.
On jest ?tìtce gerojem, nápadù plnej vodojem
zdivoèelá paleta náhle dostala prùjem
músami v?dycky políben, èerty v?emi oblíben.
Maslo na cholstì, Naturmort igen.
Talentovanej kanibal, lidský je?tì nemìl, ale prej by si dal.
Modernistùm nachystal funerál, k èemu? si opatøil arsenál
ostrý nù?, chandru, spleen a podél zdi se krade stín
a vzápìtí ne? bys øekl ??vec", v troubì se peèe umìlec.
On jest ?tìtca gerojem, umetnosti predvojem,
kunsthistorický pojem gotovi sa pred bojem.
Svätý Martin s koòa hledí, dr?ava je s pokojem
poglavnik Ti salutuje predpisanym postojem!
Malovat ?umpu celebrit a pøitom se nepoblít
hromady stehen, kotlet, kýt, vosolit, zamíchat, usma?it!
Kdy? zùstane jenom cynický ?kleb, trýzeò, hnìdka, støíkot støev
tu náhle skví se svìtlý zjev, pøed vobrazem tuhne krev.
On jest ?tìtce gerojem, s unikátním vývojem
lehce pluje pøíbojem pøed vítìzným soubojem
a? smrt pohne orlojem, pak zombiové s konvojem
vyrazí na velkej mejdan s feldmar?álem Martinem!

Propesko
(?ebrácká píseò)

Jak je ti, po ránu, ty na?e propesko?
Co vám mam povídat, ouzko, ouzko.
V?dy? stojí? poblí?e Lu?nice Veselí?
Zácpu mám poøáde jak ?utr v prdeli!
V?dy? jsi tak ztepilé a taky spanilé?
Asi tak pøibli?nì, jak kafilerie!
Proè má? tak ?karedé veliké zuby?
To jsou jen hnilobou prolezlé duby.
Ovládá? údajnì pøehr?el kouzel?
To jen v tom pádu, kdy? hoøí mì koudel!
V jeden den na Maltì, zároveò v Ta?kentu?
Pazoury vod vápna a basu regentu!
Vyniká? údajnì v nev?edních znalostech?
Zdálo se konservì o flaxách, o kostech!
A du?ím zbloudilým, co?pak ty ví??
Bohatì postaèí brutální kýè!

Fantasie
(ze ?ivota)

Já s plným bøichem used k pergamenu
a pyskem mastným ?ehnal brk
hotov se cítil napsati poému
tu ?áhou se ozval pøekrmený krk.
Takovou báseò co dá se zhudebniti
co slovo - perla, notu za notou
èas ubíhá, mnì trhají se niti
a stránka bílá furt zeje prázdnotou.
Trávení mocné mì zvalo ku setmìní
volání stolice, je? nelze odmítnout
ve stejné chvíli co pøi?lo uvolnìní
ver?ù se spustil mohutný proud.
Písnièku blbou jako kanálie
hladový tulák pøekrásnì ji? pìl
po splavné ?umpì fantasie
umìlec o hladu tvoøiti by mìl.

Ganesha Mantra
(goatrance pro Zoju)

Óm Gan Ganapatyje Namaha...
Obrigadu st. Francis Xavier
Obrigadu Vasco da Gama
Obrigadu Afonso de Albuquerque
Obrigadu Coconut Feni
Obrigadu Beef Chilli
Obrigadu Francis Fernandes!

Vesnice hori, noci jdu sam,
zkratim si cestu pres pole lan,
obklopen dymem, na konci sil,
ae smysl neznam, jasny mam cil,
vidomi ztracim a prece bdim,
vede mi Iabel, tam dolu - k svym.

Snad jsem jij mrtev, pro tento svit,
Satan vsak silu vraci mi zpit,
koneeni vidim pekelny chrtan,
do jhavych temnot vrele jsem zvan.
S tilem jij nehmotnym prichazim blij,
za mnou se zavira jelezna mrij.

Jama pekel, stokrat prokleta,
jama pekel, krvi zalita.

Tei sloujim Iablu, smrti a zlem,
roznasim zkazu, jsem demonem.
V kajdem staveni eern¤ oltar, na kajdem obraze je moje tvar.
S hrozivym smichem vracim se sem,
priznivci Iabla padaj na zem.
Eerna je touha, bleda vsak krev,
kdo neni vyholen, sklidi muj hniv.
Marni se pachti, modli a sni,
demonem stat se ne kajdy smi.
Posedli vztekem vesnici bori,
marni vse dilaji, marni stoh hori!

Jednou se omrzí robota na písmu
co? tak se pøiklonit k luciferianismu?
Svìtlono? záøící v?dycky je hotový
rozdrtit únavou zduøelé okovy.
Vesele toulat se slzavým údolím
omámen kvìtinou* i trusem bùvolím.
Oharky sytého na místo soudu
kumpáni poruèí do Gangy proudu.
*?Omamná kvìtina" zde není nìjakou slo?itou
metaforou, v tomto kontekstu jedná se o konopí seté.