Tracks

01. Typograf
02. Domanín
03. Až Já Budu V Hrobe Hníti...
04. Èerti
05. Bodhi
06. Èervené Blato
07. Tympan
08. Vrana
09. Propesko
10. Fantasie
11. Ganesha Mantra
12. Jáma Pekel
13. Epitaf



01. Typograf

Typograf
(autobiografická)
když každý den nad rybníkem táhnou tìžké mlhy
na èlovìka pøichází onen divný stav
kol prázdných oèních dùlkù fialové kruhy
depresi zažívá chmurný typograf.
Øemeslo má èerné a myšlení už taky
urèitì by vraždil, kdyby držel zbraò
žalostnì se kroutí ideálù vraky
a k umakartu pøiléhá už postøíbøená skráò.
Nehluboký spánek mrtvièného typu
co chvíli mu loket s hrany stolu spad
Petr Mejta mokrý hadr hodil už na pípu
a každou škvírou do knajpy proudí strašný chlad.
Obyèejnì nemíval kdovíjaké sny
spokojil se bezdìky s drobnou èuòárnou
jenomže jak pozvolna se krátí jeho dny
presence tìch dæmonù se stává pakárnou.
Zaèal tuze chrápat a stanul opuštìn
v magmatickém vichru fièí stihomam
vevnitø jeho lebky temno holých stìn
ke své hrùze zjistil, že tu není sám.
Návštìva zde sedí neohlášená
z jejich kápí odkapává šedohnìdý sliz.
Ze záhrobí umrlcù hrstka prašivá
prùmìrný vìk kreatur tìch neuhádl bys.
Jak z chlupaté deky dùvod leze z nich
co se dìje kromì toho, že z nich èiší smrad?
Že vážili dlouhou cestu z mìlkých hrobùv svých
krutou daò se hotovili dneska vybírat.
Za to žes nás parodoval ve svých esejích
upíral nám respektu a hanbu na nás dštil
on tì, chlape, namouduši brzo pøejde smích
takto my ťa vytrestáme: probudíš sa vèil!


02. Domanín

Domanin
(jako vod Baboukù)
Pøekrásný jest Domanín, lázeòské to mìsto
pod živùtkem místních dìv kyne hebké tìsto.
Nejen proto zvìdavost divnì se mnou cloumá
proè domorodec každièký vrávoravì bloumá?
Posléze má pøedstavivost dosáhla své meze
je tøeba se podívati, kam ta banda leze
jaký kus to dávají dnes veèer na sále
tiše beru za kliku a už stojím v lokále.
Je zde pìkná partièka, oko se jim leskne
když pravidelnì kartièka o umakart pleskne.
Karbaníci nešetøí souseda ni sebe
co nadìláš, když tam venku tak pøíšernì zebe.
Èerný žlábek pekelný v asfaltové sloji
co chvíli tam nìkterý alkoholik stojí
figuru svou nahrbí, jak by cvièil jógu
v kanále hned zažbluòká jeho deset grogù.
Pøekrásný jest Domanín, i v tom noèním èase
ètyøi z pìti štamgastù jeèí jako prase.
Vesele si zpívají s energií divou,
ohavnostmi zpestøují stezku svojí køivou.
Opisují osmièky v bažinaté návsi
když vylezou, žabince mají plné kapsy.
Buïte rády, paòmámy, že ti chlapi smrdí
voòaví a støízliví jen od kurev se chodí!


03. Až Já Budu V Hrobe Hníti...

Až Já Budu V Hrobe Hníti...
(kšaft pijáka, na lidové motivy)

Až já budu v hrobì hníti, milovaní pøátelé
vysaïte mi místo kvítí na hrob mùj keø ze chmele.
Místo trávy k obroubení nasejte mi jeèmene
na bylinky milované každý ať si vzpomene.
Až já budu ze záhrobí kroky vaše sledovat
místo køíže jen pár sklenic dejte mi tam pøidìlat.
Také láhve, štamprlata a podobné motivy
bejvával jsem jak mùj táta - alkoholik poctivý.
Až já budu o pùlnoci vaše spratky strašiti
co od rána porád jeèí, nebo brousí po síti
otevøte si na mou pamìť aspoò trochu líhu
kterej umí ulehèiti hroznou svìta tíhu.
Až se budou moje kosti odpudivì rozkládat
nechte si od kabròákù moje kousky vykládat.
jak jsme si to šnìrovali vod hospody k hospodì
zavdávaje mnoho pøíèin k všeobecné ostudì.
Až se bude hovoøit o díla mého významu
tož se budu obraceti ve døevìným pyžamu.
Od nijakých pochlebníkù nenechte se obelhat
já vìøil jen špiritusu, ideál nic nedìlat.
Až se zcela zapomene, což si pøeju nejvíce
zùstane vám jenom žízeò, eventuál opice.
Pøevtìlím se do masaøky v tom mém milém výèepu
až mì plácnou novinama, nožièkama zatøepu!


04. Èerti

Èerti
(Jihoèeská lidová)

Pìt set tisíc lítých èertù z pekla vyšlo na rozkoš
ale žádný z tìch pobertù nemìl v kapse ani groš.
Vší pomoci jsouce prázdni, jeden skuèel, druhý klel
avšak kudy kam to žádný ze všech èertù nevìdìl.
Starý Satan smál se tomu, až se za bøich popadal:
„Bodejž do vás tisíc hromù! Kam jste každý rozum dal!"
Tu se zvedne šotek malý: „hloupí chlapi, pojïte sem
jen já jsem ïas dokonalý, já vím kudy z bryndy ven!
Žížeò máte - to vám vìøím, na sucho je tìžko mlít!
Vìøte, že kam já zamìøím, mùžem darmo se napít.
V panském sklepì, tam se svítí, tam se dáme na kvartýr
ukážem, jak známe píti rejnské, èeské, malvazír!"
V jedno øvalo pásmo bìsù: „nad víno nic na svìtì!"
a tak pili v sladkém plesu zdraví pekla knížete.
Když se èerti všichni zpili, kohout k ránu zazpíval
všecky flašky prázdny byly, Satanáš k nim zavítal.
Za trest všecky èerty vzteklý do tìch flašek zabednil
aby pak mu neutekli, špunty drátem upevnil.
Pìt set tisíc lítých èertù do flašek je vbednìno
a co kypí z tìchto flašek to Šampaòské má jmeno.
My jsme všichni také byli na tu slávu pozváni
do hlavy si víno lili, cpali se jak gurmáni.
když pak slunko s kuropìním nad obzor se vyhouplo
nad náma se v ouzkém hrdle trocha korku zabouchlo.


05. Bodhi

Bodhi
(èrta z Biháru)

Stylisace všehomíra do úvahy abstraktní
rozdìlení jednoduché na útvary kompaktní.
Obejmouti galaxie melodií klenutou
milion let vyjádøiti jenom jednou minutou.
Nauèit se pøemisťovat bez motorky, tramvaje
zaplať pánbùh elektriku a ostatní výdaje.
Ráno snídat na mìsíci, odpoledne na Marsu
s Aštarem pak veèer paøit, pøivést sebe do transu.
Meditací vykrajovat lepší èásti svého já
shnilé kousky odhazovat na orbitì Merkura.
Naslouchaje mihotání vibrujících svìtù
další láhev špiritusu znenadání je tu.
Než se klanìt dlouhá léta dekoraci z betonu
radši vìøím na úèinek tryskového pohonu.
Když se líhem v organismu správnì zvýší tlak
tìlo plyny útrobními létá jako pták.


06. Èervené Blato

Èervené Blato
(vernakulární)

V jednom pìkném údolíèku stojí kafilerie
atmosféra odérem je prostoupená tam
ve šmelcu jsou sobì rovni èlovìk, bestie
pùvod tìchto surovin je všeobecnì znám.
Na samotì u rybníka rašelina vidí se
rudoèerná matérie sahá do hlubin
každá kroèej co tam žbluòkne, okamžitì topí se
vyluèuje do ovzduší psychotropní plyn.
Pod tím blatem èerveným kdo jednou vodu zøel
a k osvìžení ponoøil tam libovolný úd
jak kdyby ho podøezali, hroznì zakøièel
pøipadal si vzhledem blíže do krvavýh zrùd.
Na okrese vzduchem lítaj záludné bakterie
s dosti velkým procentem rozložených ryb
navozují domorodcùm pøedstavy, euforie
na venkovské mentalitì nenávratný vryp.
Na obecním høbitùvku až jednou budem tvrdì spát
naše grunty nová síla jistì oplodní
do té doby putrefakcí chceme se inspirovat
vyvíjeti èinnost ryze maniakální.
Нnilobou nic nekonèí, nýbrž zaèíná
kdopak by se kadáverù po tìch létech bál?
Influence jako monsun spadla do klína
budem dìlat radikální prudký blekmetál.


07. Tympan

Tympan
(pivovarnická)

Kolem kotle Vlasta chodí, na kotli má bafomet
jeho pívo v krku hladí, teèe do nás jako med.
Satanisti pøikládají pod tím kotlem ostošest
šémhamfóráš hulákají, hodlají se opíjet.
Takový mok nevaøejí ni v Paøíži, v Mnichovì
recepturu nedržejí do takové úrovnì.
Chrabrý sládek, klávesista, Reinheitsgebot uctívá
mlsnì krká tympánista, plnovous má vod píva.
Že je kotel sporadický, na nahrávce ve skluzu
pivovarník despotický užívá ho v provozu.
Však se tympán brzo vrátí do pùvodní posice
vypijem ho, hoši zlatí, vrátíme se k muzice.


08. Vrana

Vrana
(hommage a notre cher ami)

Papež plave v klystýru, šlauch už míøí na díru
nevšedního malíøe, co má klystýr na díøe.
Štìtku když do barvy namoèí, mlaskaje do rytmu poskoèí
jediný bleskový maneśuvre a už je na svìtì Chef d'' śuvre.
On jest štìtce gerojem, brutálního kýèe cowboyem
udìlal na terapeutku celkem pøíznivej dojem
jenomže ta dáma si to poøád dìlá
v blázinci fasovaným elektrickým pøístrojem.
Obdivuje Al-kajdu, ale i okultistu Jurajdu
taky Boba Zimmermana, i pyžama s runamama.
Pìstuje buršácký obyèej, nastaví kumpánùm oblièej
ale šosákùm morální políèek, tak jako do kafe rumíèek.
On jest štìtce gerojem, nápadù plnej vodojem
zdivoèelá paleta náhle dostala prùjem
músami vždycky políben, èerty všemi oblíben.
Maslo na cholstì, Naturmort igen.
Talentovanej kanibal, lidský ještì nemìl, ale prej by si dal.
Modernistùm nachystal funerál, k èemuž si opatøil arsenál
ostrý nùž, chandru, spleen a podél zdi se krade stín
a vzápìtí než bys øekl „švec", v troubì se peèe umìlec.
On jest štìtca gerojem, umetnosti predvojem,
kunsthistorický pojem gotovi sa pred bojem.
Svätý Martin s koòa hledí, država je s pokojem
poglavnik Ti salutuje predpisanym postojem!
Malovat žumpu celebrit a pøitom se nepoblít
hromady stehen, kotlet, kýt, vosolit, zamíchat, usmažit!
Když zùstane jenom cynický škleb, trýzeò, hnìdka, støíkot støev
tu náhle skví se svìtlý zjev, pøed vobrazem tuhne krev.
On jest štìtce gerojem, s unikátním vývojem
lehce pluje pøíbojem pøed vítìzným soubojem
až smrt pohne orlojem, pak zombiové s konvojem
vyrazí na velkej mejdan s feldmaršálem Martinem!


09. Propesko

Propesko
(žebrácká píseò)

Jak je ti, po ránu, ty naše propesko?
Co vám mam povídat, ouzko, ouzko.
Vždyť stojíš poblíže Lužnice Veselí?
Zácpu mám poøáde jak šutr v prdeli!
Vždyť jsi tak ztepilé a taky spanilé?
Asi tak pøibližnì, jak kafilerie!
Proè máš tak škaredé veliké zuby?
To jsou jen hnilobou prolezlé duby.
Ovládáš údajnì pøehršel kouzel?
To jen v tom pádu, když hoøí mì koudel!
V jeden den na Maltì, zároveò v Taškentu?
Pazoury vod vápna a basu regentu!
Vynikáš údajnì v nevšedních znalostech?
Zdálo se konservì o flaxách, o kostech!
A duším zbloudilým, cožpak ty víš?
Bohatì postaèí brutální kýè!


10. Fantasie

Fantasie
(ze života)

Já s plným bøichem used k pergamenu
a pyskem mastným žehnal brk
hotov se cítil napsati poému
tu žáhou se ozval pøekrmený krk.
Takovou báseò co dá se zhudebniti
co slovo - perla, notu za notou
èas ubíhá, mnì trhají se niti
a stránka bílá furt zeje prázdnotou.
Trávení mocné mì zvalo ku setmìní
volání stolice, jež nelze odmítnout
ve stejné chvíli co pøišlo uvolnìní
veršù se spustil mohutný proud.
Písnièku blbou jako kanálie
hladový tulák pøekrásnì již pìl
po splavné žumpì fantasie
umìlec o hladu tvoøiti by mìl.


11. Ganesha Mantra

Ganesha Mantra
(goatrance pro Zoju)

Óm Gan Ganapatyje Namaha...
Obrigadu st. Francis Xavier
Obrigadu Vasco da Gama
Obrigadu Afonso de Albuquerque
Obrigadu Coconut Feni
Obrigadu Beef Chilli
Obrigadu Francis Fernandes!


12. Jáma Pekel

Vesnice hori, noci jdu sam,
zkratim si cestu pres pole lan,
obklopen dymem, na konci sil,
ae smysl neznam, jasny mam cil,
vidomi ztracim a prece bdim,
vede mi Iabel, tam dolu - k svym.

Snad jsem jij mrtev, pro tento svit,
Satan vsak silu vraci mi zpit,
koneeni vidim pekelny chrtan,
do jhavych temnot vrele jsem zvan.
S tilem jij nehmotnym prichazim blij,
za mnou se zavira jelezna mrij.

Jama pekel, stokrat prokleta,
jama pekel, krvi zalita.

Tei sloujim Iablu, smrti a zlem,
roznasim zkazu, jsem demonem.
V kajdem staveni eern¤ oltar, na kajdem obraze je moje tvar.
S hrozivym smichem vracim se sem,
priznivci Iabla padaj na zem.
Eerna je touha, bleda vsak krev,
kdo neni vyholen, sklidi muj hniv.
Marni se pachti, modli a sni,
demonem stat se ne kajdy smi.
Posedli vztekem vesnici bori,
marni vse dilaji, marni stoh hori!


13. Epitaf

Jednou se omrzí robota na písmu
což tak se pøiklonit k luciferianismu?
Svìtlonoš záøící vždycky je hotový
rozdrtit únavou zduøelé okovy.
Vesele toulat se slzavým údolím
omámen kvìtinou* i trusem bùvolím.
Oharky sytého na místo soudu
kumpáni poruèí do Gangy proudu.
*„Omamná kvìtina" zde není nìjakou složitou
metaforou, v tomto kontekstu jedná se o konopí seté.