Mám rozpínavé stopy v dechu
Není to člověk
Koho se vidím zvedat
Dívejte se vpřed
Na ?elezný mlýn
Odlil jsem ho z jedu
Co nemá ?ádný had
Protivítr proudí flétnami
By přidusil zdroj neklidu
A satanskými výpary
Zoxidoval na věčnost
Bez tupých pí?ťal vítr dá smrt jedním pohybem
Střelné temno světa a démon zlosyn pán
Mrtvé černé slunce vy?lo v natrávené krvi
?patnou noc dnes popřeji já sobě i vám
Uzavřená střecha světa
Uzavřené prameny řek
Omotali jsme prasklá okna ostnatým drátem
Na dvoře se plazí jako břečťan
Občas dojde lidským dílům krev
V nedávných letech se nikdo nesmál
Jen sem tam drobná perla v koutku oka
Dál od du?e jsem stejně neviděl
Jen sem tam drobná perla v koutku oka
Nechali jsme oči hnít na pláni kostí
Jakoby snad nesly?en byl okřídlený Satan
Zpřelámané výztuhy mi nic nebrání v lovu
Neurony v hlavici i prach na úder mám
V nedávných letech se nikdo nesmál
Jen sem tam drobná perla v koutku oka
Dál od du?e jsem stejně neviděl
Jen sem tam drobná perla v koutku oka
Na plameny pod drnem si zkuste napsat bohu
S vědomím tak statečným o nesmrtelném písmu
Lekl jsem se mo?ná na cestách mimo povrch
Nerozbiji planetu, jen její černou skříňku
V nedávných letech se nikdo nesmál
Jen sem tam drobná perla v koutku oka
Dál od du?e jsem stejně neviděl
Jen sem tam drobná perla v koutku oka

Musím tě zabít, abych mohl jíst tvé sny
My?lenky starých ?amanům
Přetvoření dávno mrtvých du?í a bohů
Jen v mase je síla tvoření
Musím tě zabít, abych mohl jíst tvé sny
Slova nevyřčená, slova spolykaná
Musím tě zabít, abych mohl jíst tvé sny
Do kostí hřebem vyrýt znaky zhouby
V dutině prázdné lebky uchovat víno
Uřezat tři prsty jako potravu ohně

Kdybych tak mohl přijít
Opařit se dechem chladných hvězd
Měsíc co měsíc jsem dál zmrazení
Jen odplout v lodi s děsem
Nastal čas jistoty a přísných atmosfér
O čelo se opřel stinný kmen
Kdejaký tyran mě táhne nazpět do jeskyní
Kde není ani památky po ohních
Nikomu tam nechybí hnízda smrti, ?ivota
Mo?ná jen spí v chladných vodách sama smrt
Často se probouzí
Ukazuje se lidem ráno v zrcadlech
Ne? jim strop domu rozdrtí mozek
Nebo praskne páteř
Proč není vidět tma
V?ude kolem hnusná zář
Abychom zaspali své kletby
Vdechoval jsem z břehů mlhy
Byla zima, v?ude bahno, mo?ná mrtvé stopy
Nikomu tam nechybí hnízda smrti, ?ivota
Mo?ná jen spí v chladných vodách sama smrt
Často se probouzí
Ukazuje se lidem ráno v zrcadlech
Ne? jim strop domu rozdrtí mozek
Nebo praskne páteř
V?dy mě něco táhlo dolu k obloze
Vzhůru k podzemí
Ale nic mi nevěřte
Některé plameny nezhasnou ani pod vodou
Ani v plamenech

Vidím černá spektra barev
Černou vodu proudit peklem
Trnitou končinou s černými obzory
Studenou cestou se řítím trápen
Budete se děsit, a? obloha na zem mrtvá spadne
Budete se děsit plamenů od toho, kdo nemá
krev
Va?e krev je drahá jako ďáblu černé ?elezo
Va?e oči s jiskrou u? asi neuvidíte
Já ?ehnám nespravedlivým
Abych černou nocí mohl vláčet lesklé kameny
Černá spektra, třas rozpoutat
Za hranicí ?ivého
Jeden obří hřbitov, černá bo?í práce
Černá spektra
Na obloze stojí psáno černě
Ihned do země máte jít
Do těch prostor po válce
Abyste se nepozvraceli
Vlastními silami dostanete pěstí
Zkrachovalci dějin
Dobytek jste býlo?ravý
Stejně shoříte s ním
Vylezli jsme ze země s odvoláním na starou
mr?inu
Cihla v hlavě neřekne nám ani slovo
O pořádcích mezi vámi a těmi dole
Vyhnívacím obdobím zkrátím dlouhou chvíli
Pro vás lítost a proti vám lidskost
Les rukou nahoře, chci vidět zuřit davy
A jedním hnutím prstu krátit dlouhou chvíli
Chci zpět na svá stará místa
Sly?et ve snech stejné tóny
Stejný křik a vichr z pekla plný tak rozporů
Jako mezi vůdci
Černá spektra
Obří hřbitov
Les rukou nahoře
Lesklé kameny

Dusím se, jak hltám hlínu s krví
Na okraji ostrohu pojídám du?e zvířat
Vítr, bahno a tlející listí je můj ?at
Vyhřezlé vnitřnosti vě?tí příchod tmy
A smrt, ta se neptá
Bere v?e
Dusím se, jak hltám syrovou zem
Bílé kosti obrazem konce lidství
Tma je v nás, proniká ven, trhá věky dnů
Nehybně pluje středem netečné věčnosti
A smrt, ta se neptá
Bere v?e
Dusím se, jak hltám ?ár zrození
Roztavené časti obrovského soukolí
To je řád, jen? spustí chaos obrození
Jen proto jsem spal, jen proto jsem vstal
A smrt, ta se neptá
Bere v?e

Ti lidé usínají denně v prachu
A pořád vět?í střepy v rukou
Ukrojili jsme si z nich kus smrti
Snad jednou pozdravit ji přijdeme
Zatmění Země i zatmění boha
Pod ostrahou plic zmačkaných a ?il
Jen se rozhlédněte kolem sebe
Napříč světem prach a stín
Asi jsme občas při?li pozdě
Krvi to lhostejno, má cestu jistou
Ven
Jako při povodních voda z přehrady
Ka?dou noc jsme prostříleli
Hlavy padaly a já plul mezi
Lep?í ty obzory s ďáblem na nebi
S chutí tam nakreslíme zlý den
Zatmění Země i zatmění boha
Pod ostrahou plic zmačkaných a ?il
Jen se rozhlédněte kolem sebe
Napříč světem prach a stín
Ráno uhasl jeden malý po?ár
A ukrojil nám ze svého
Eliá?ův oheň na strhující obdiv
V tě?kém oparu zářící mlhy
Vněj?í démonstvo má jasné kontury
Bývají to jiskry hodné pekel
Mám právo a povinnost je dr?et nad sebou
Do budoucna to vidím velmi dobře

Gigantickou stopu vryl pří?erný přízrak v lid
Ohavný kráter sel pod ků?i planetě
Bezčasí obludná v dospělosti propuknou
Sklonilo se nebe k zemi
Toky řek svůj mění směr
Namočilo bouřné pero v kalamáři hněvu
Bez poskvrny napí?e nám parte
Za mří?e dal?í tvor opravdu tak mrtvý
Sklonilo se nebe k zemi
Toky řek svůj mění směr
Namočil bouřné pero v kalamáři hněvu
Bez poskvrny napí?e nám parte
Vichru prst vrhá klec na zrůdy vesnic, měst
Hřbitov knih kvete z vin lačných slin člověka
Vyvrásněné hroboví dítka jeho spolyká

Vítej v mém domě, hostím zde mrtvé
Vítej v domě kostí, jen oni mohou dál
Setřou prach z unavených očí
Hanět svět a ?ivým se smát
Nakrmte útroby černé země
Povstane z masa král Had
Probudí se s ?árem ohně
By skuli věčný kruh
Vítej v mém domě, pijí zde mrtví
Vítej v domě kostí, jen oni vstoupit smí
Setřou prach z unavených očí
Hanět svět a ?ivým se smát
Nakrmte zemi svou smrtí
Dopřejte hodokvas stínům
Spěte nav?dy v domě kostí
Spalte na popel lidský dům
Vítej v mém domě, sní zde mrtví
Zde spočine? jako jeden z nich

Praskají zemské desky
Praskají lidské lebky
Hnusné se?rané zhu?těné mozky
Rok mrazné zimy a konzervy z nich
Zabíjím s jiskrou v očích, zabíjím poctivě
V?dyť i nebeské blesky popravily vlastni psy
Nádoby s masem lidským pod zemí zamrznou
Na pláních pohřebních pak vyrostou plameny
Dusnotvorné ostrovy jsem nav?tívil a roztavil
Obálky se smetím jen navrátil nebesům
Na svaté stopy pak bůh vztáhl samostříl
Spadli ti ohavní pod stoly, střechy
Sochy, Ty a synek v náručí jste bez hlavy
Zabíjím s jiskrou v očích, zabíjím poctivě
V?dyť i nebeské blesky popravily vlastni psy
Nádoby s masem lidským pod zemí zamrznou
Na pláních pohřebních pak vyrostou plameny
Vůbec se nikdo neděsí svých údů v krmelci
V?dyť viděli té? hmoty stokrát děsuplněj?í
Hnusné se?rané zhu?těné mozky
Rok mrazné zimy a konzervy z nich
Tváře tvarů, plesnivý i člověk v slzách
Vůni smrti máme doma spousty staletí

Ve stojatých vodách vidíme sami sebe
Mr?iny po?írajíce vlastních niter
Natrávenou lidskost prý vrátit má
Modlitba k jedinému bohu
Na krvavých kolenou
Pod sebou černou zem
Zlomí mosty slovy, jak vkrádá se le?
A červi se strachem tetelí, kdy? opustí hnůj
Na konci není světlo
Jen vnitřní tma
Na konci není zář
Jen vnitřní tma
Ve stojatých vodách vidíme zkřivenou tvář
Prázdná hanobíce slova ticha
Jak na konci dnů chceme řvát
Kdy? rozervaný ve větru vlá
Na konci není mír
Jen vnitřní tma
Na konci není světlo
Jen vnitřní tma
Jen tma
Jen smrt
Tma
Smrt